O mně
Ahoj, jmenuji se Sindy.
Narodila jsem se 1. 5. 2007 v Třeboni spolu s dalšími sourozenci. Maminka s tatínkem hlídali spolu ovce a zamilovali se. Výsledkem jejich lásky bylo sedm psích mimin a naše maminka s námi měla plné tlapky práce. Jednou se u nás objevili nějací cizí dvounožci. Maminka se na ně moc zlobila a tak ji museli naši dvounožci zavřít. Ale my jsme se vyběhli podívat, co se to venku děje. Chvíli jsem je zkoumavě okukovala. Co kdyby kousali?! Pak jsem se šla podívat blíž a všimla jsem si provázků, které vykukovaly z bot. Vypadaly moc dobře, jako stvořené ke kousání. Hned jsem si je musela vyzkoušet. Asi si mysleli, že se chci s nimi seznámit a začali se o mě zajímat víc, než o moje brášky a sestřičky. Když mě přestali bavit ty provázky, začala jsem si hrát se sourozenci. Najednou mě ti cizí dvounožci vzali a odnášeli do té divné věci, co jezdí a smrdí. Dali mě do krabice a mysleli si, že snad budu klidně odpočívat. Ale to se teda spletli! Předvedla jsem jim svůj krásný hlas, takže po půlhodině si tu krabici rozmysleli a nová panička mě vzala na klín. Po nějaké době mi začalo být nějak divně a najednou se to stalo. Blink. Vůbec se na mě nezlobili. Zastavili jsme, očistili se a jeli dál. Poprvé jsem se stihla v autě počůrat, ale podruhé jsem si už řekla. Panička to prožívala a pořád mi opakovala "hodná holka". Byla to moc dlouhá cesta a tak jsem si na chvíli zdřímla, abych načerpala síly. Konečně jsme dorazili do nového domova. Když auto zastavilo a panička mě vzala, objevili se tam další dvounožci a všichni se ke mě hnali. Vypadali, jako by nikdy neviděli psa. Asi jsem se jim moc líbila. To víte, jsem přece pěkná holka. Největší radost ze mě měl ten nejmenší dvounožec. Prý moje nová panička. Pche, to se ještě uvidí.